Omega 3

Co jsou to vlastně OMEGA-3 nenasycené mastné kyseliny?

OMEGA-3 nenasycené mastné kyseliny – tuky z mořských ryb – jsou tzv. esenciální, pro lidský organismus nepostradatelné látky. Tělo si je neumí vyrobit samo, proto je musí získávat z vhodné stravy nebo ve formě potravinových doplňků. Mají nezastupitelný vliv na vývoj a správnou funkci mozku, podporují rozvoj imunitního systému a mají vliv na celkovou vitalitu dětí.

  • Mají prokazatelně pozitivní vliv na srdce a cévy, na správnou činnost kardiovaskulárního systému a snižují hladinu cholesterolu.
  • Mají pozitivní vliv na pohybový aparát, zejména na klouby a chrupavky.
  • Podle nejnovějších poznatků působí významně na činnost mozku. U dětí podporují správný vývoj mozkových funkcí a pomáhají udržovat koncentraci, v dospělém věku zpomalují stárnutí mozku spojené s vývojem Alzhaimerovy choroby.
  • Podle odborníků na výživu omega-3 nenasycené mastné kyseliny jsou významné již v období těhotenství. Objevují se informace, že děti, jejichž maminky mají ve stravě dostatek omega-3 nenasycených mastných kyselin, se snadněji učí mluvit a mívají větší slovní zásobu. U těchto dětí se také hovoří o větší ostrosti vidění, která souvisí s prostorovou orientací nebo schopností uchopovat předměty. V průběhu těhotenství čerpá plod omega-3 nenasycené mastné kyseliny z placenty, po narození dítěte je nejdůležitějším zdrojem právě mateřské mléko.
  • Příznivě ovlivňují imunitní systém. Snižují riziko vzniku atopických ekzémů a astmatu u dětí.
  • Jsou důležité již v těhotenství, u plodu podporují správný vývoj mozku a nervové soustavy a jsou důležité i po narození pro zdravý vývoj kojenců.
  • Omega 3 nenasycených mastných kyseliny jsou přírodním produktem, bezpečným a vhodný i pro dlouhodobé užívání s bohatým spektrem pozitivních zdravotních účinků.

Základními zástupci omega 3 nenasycených mastných kyselin jsou:

Kyselina dokosahexaenová – DHA

– působí na zdravý rozvoj mozku a nervové soustavy. Pomáhá udržovat duševní zdraví v každém věku. Podporuje schopnost učení, působí preventivně proti stařecké demenci a chrání před rozvojem Alzheimerovy choroby.

Kyselina eikosapentaenová – EPA

– pomáhá udržovat zdravé srdce a pružné cévy, pomáhá při prevenci mozkových příhod a srdečních infarktů. Udržuje pružné, zdravé klouby a chrupavky, působí preventivně na rozvoj osteoartritidy. Snižuje výskyt alergických onemocnění, zejména astmatu a atopického ekzému.

Kyselina alfa-linolenová – ALA 

– zdrojem je lněný, pupalkový, olivový, řepkový a sojový olej, dýňová semínka a tmavá listová zelenina. Je důležitá zejména pro řízení a souhru životních procesů v organismu, správnou funkci buněčných stěn, nervů, imunity a srdečně-cévního systému, slouží také jako zdroj energie. Děti v průběhu kojení mívají dostatek ALA v organismu, pokud jí matka stravu obsahující přiměřené množství této látky. U dospělých je vhodné denně přijmout okolo 2 gramů kyseliny alfa-linolenové.

Enzymy

"Enzymy jsou substance, které umožňují život. Jsou potřebné pro všechny chemické reakce, které se uskutečňují v lidském těle. Žádné minerály, vitamíny ani hormony nevykonají svoji funkci bez enzymů. Naše těla, všechny naše orgány, tkáně a buňky fungují díky enzymům." Enzymy jsou biokatalyzátory, které z hlediska chemického složení se řadí mezi bílkoviny. V buňkách jsou enzymy buď volné v cytoplazmě, nebo vázané na buněčné struktury (membrány). K svému účinku vyžadují určitou optimální teplotu (obvykle 37°C) a většinou neutrální prostředí. Některé žaludeční enzymy jsou však aktivní i v silně kyselém prostředí. Za vyšších teplot a v přítomnosti těžkých kovů (olovo, rtuť aj.) se enzymy znehodnocují. Enzymů je známo několik tisíc.K nejvýznamnějším enzymům patří pepsin, který je obsažen v žaludeční šťávě. Společně s trypsinem, enzymem slinivky břišní, štěpí při trávení přítomné bílkoviny až na aminokyseliny. Lipasy jsou enzymy, které se účastní štěpení různých tuků.

Dr. Howell, ENZYME NUTRITION - (Dr. Edward Howell se podílel na objevování a zkoumání enzymů. Je vůdčí osobností ve výzkumu enzymů obsažených v lidské stravě a jejich působení)Objev enzymů nastal teprve po odhalení role vitamínů a později minerálů ve výživě na začátku dvacátého století. V roce 1930 bylo popsáno jen 30 enzymů. O 40 let později to bylo hodně přes 1000. Pokud si představíme uhlohydráty, tuky, minerály a další látky v našem těle jako stavební materiál, tak enzymy představují miliony dělníků, kteří jsou schopni z nich postavit organickou hmotu a zajišťovat její funkčnost. Enzymy vstupují do reakcí, při nichž vznikají látky složitější z těch jednodušších, nebo naopak. Enzymy jsou přitom velice citlivé na teplo. Při vyšší teplotě jsou aktivnější (nemocné tělo proto zvyšuje svou teplotu, aktivuje enzymy a urychluje regeneraci organismu), ale pokud teplota překročí 45°C, jsou všechny úplně ZNIČENY! Přesně to se stane, když tepelně upravujeme svou stravu, která se tím mění v mrtvou hmotu. Jak může mrtvá potrava živit naše tělo?!

PROČ JSOU ENZYMY V POTRAVĚ TAK DŮLEŽITÉ?

Jednou z hlavních funkcí enzymů v těle je účast při trávení. Enzymy štěpí jednotlivé složky potravy (cukry, tuky, bílkoviny) na jednodušší části, které jsou potom využity ke stavbě těla nebo jako zdroj energie. Naše tělo je přitom schopno v průběhu trávení vyloučit všechny druhy enzymů potřebné ke strávení pozřené stravy, bez ohledu na to, jestli je to strava syrová, která ještě enzymy obsahuje, nebo strava tepelně zpracovávaná, bez vlastních enzymů. Přesto je v trávení syrové a vařené stravy i jeho důsledcích velký rozdíl. Jak to? Každá součást stravy, ať je to plod, semeno nebo list má v syrovém stavu kompletní obsah enzymů, které jsou schopny štěpit jeho jednotlivé složky. Třeba nezralý banán není sladký, neobsahuje zatím jednoduché cukry. Když ho ale necháme ležet při pokojové teplotě, enzym amyláza během pár dní rozloží zásobní škroby na cukry, banán změkne a je sladký. Stejně, pouze za účasti jiných enzymů to funguje u řady dalších plodů. Když sníme potravu, která je syrová - je žívá, enzymy v ní nebyly zničeny teplotou nad 45°C, žvýkáním rozrušíme buněčnou strukturu a enzymy se smíchají s celým obsahem. Štěpení živin tak začíná už v našich ústech. Proces pak pokračuje v trávícím ústrojí, kde se přidávají enzymy vylučované tělem. Takto přijímají potravu všichni živočichové v přírodě a tak ji po tisíce let přijímali i lidé. Až do okamžiku, kdy si začali stravu tepelně upravovat. Pro strávení tepelně zpracovaného jídla musí tělo všechny enzymy dodat samo. Trávení tak začíná až když je potrava v žaludku promíchána s vylučovanými enzymy (enzymy štěpící cukry jsou vylučovány už v ústech). Tělo tak musí produkovat nadměrné množství enzymů a to má svoje důsledky. Lidé mají v trávících šťávách mnohem vyšší obsah enzymů než divoká zvířata, což souvisí s jejich zvýšeným vylučováním. Tělo zkrátka musí nahrazovat to, co lidé zničí v hrncích, troubách a na pánvích. Tělo tak musí do produkce enzymů vložit energii navíc a také živiny, potřebné k produkci enzymů. Tak se zbytečně ochuzujeme o některé minerály. Především jsou nadměrně zatěžovány žlázy, vylučující enzymy. Bylo zjištěno, že slinivka lidí a živočichů konzumujících stravu bez obsahu enzymů (tepelně zpracovaná potrava) je až několikrát větší než by měla. Je třeba si uvědomit, že kromě trávících enzymů tělo potřebuje také enzymy metabolismu, které jsou pro jeho činnost zásadní. Jestliže je tělo nuceno se nadmíru věnovat produkci enzymů trávících, činí tak nevyhnutelně na úkor enzymů metabolismu, kterých s postupem času začne ubývat. Následky jakéhokoliv deficitu tak stěžejních prvků metabolismu je snadné domyslet. Jak píše Dr. Howell ve své knize ENZYME NUTRITION, negativní efekt není patrný okamžitě, ale problémy se obvykle začnou objevovat s rostoucím věkem, kdy už tělo neustálé zatížení nezvládá a navíc se projevuje nedostatek kvalitních živin, vlivem konzumace denaturované stravy. Následky jsou zřejmé: předčasná vyčerpanost organismu, únava, obezita, vysoká náchylnost k nemocem, celková sešlost a předčasná smrt.

Polysacharidy

Mucinózní polysacharidy – MPS

Monosacharidy a polysacharidy: Acemannan, arabinosa, galaktosa, glukosa, mannosa, rhamnosa, xylosa, kyselina hexuronová, kyselina glukuronová, kyselina galakturonová, celulosa.

Jsou to ,,složité“ cukry, které se podle délky svého molekulárního řetězce dělí do 4 skupin.

Prof. Dr. Ivan Danhof z University of Texas objasnil, jaké zdravotní účinky mají jednotlivé skupiny:

1. skupina – protizánětlivé a krevní cukr normalizující mucinózní polysacharidy (MPS). Jsou to krátké (50 - 600 molekul obsahující MPS) řetězce, které redukují zánětlivou reakci provázející nemoci jako ulcerózní kolitida, artritida a gastrický reflex, který se lidově označuje jako pálení žáhy. Pomáhají snižovat krevní cukr u diabetu (cukrovky) typu I a II.

2. skupina jsou tzv. zametači volných radikálů. Tvoří je střední (do 1500 molekul MPS) řetězce. Jsou to velmi efektivní vnitrobuněčné antioxidanty a zametači volných radikálů, což je velmi důležité při prevenci a léčbě arteriosklerózy, srdeční choroby a Parkinsonovy choroby.

3. skupina jsou antipatogenní  mukopolysacharidy. Jsou označovány jako dlouhé (obsahující do 5000 molekul MPS) řetězce. Mají přímý antibakteriální, antivirový, antifungicidní (protiplísňový) a antiamébový (proti prvokům) efekt.

4. skupina jsou stimulanty imunitního systému (IS). Jsou to velmi dlouhé (až 9000 molekul MPS) řetězce. Imunomodulující, to znamená, že příznivě ovlivňují funkci imunitního systému. Když je aktivita IS nízká, tak ji posílí a když naopak je pro organismus nepříznivě vysoká, tak ji utlumí. MPS mají díky imunomodulaci významný léčivý efekt při boji s AIDS, chronickým únavovým syndromem, různými chronickými infekčními chorobami, onkologickým onemocněním, srdečním onemocněním, autoimunitním onemocněním a s mnoha dalšími, imunitou podmíněnými chorobami.

A jakým mechanismem to MPS činí? Bylo prokázáno, že např. MPS molekuly aktivují makrofágy (tzv. „velké požírače“), což produkuje kaskádu léčivých efektů: zvyšuje se fagocitóza (pozření) infikovaných nebo poškozených buněk, zvyšuje se hladina interleukinů a interferonů v těle (tyto substance bílkovinné povahy slouží ke komunikaci mezi jednotlivými imunitními buňkami a jejich populacemi), což zvyšuje počet a odpověď t-lymfocytů a monocytů, dochází k hojení ran zvýšením aktivity fibroblastů. MPS stimulují produkci takzvaného tumor nekrotizujícího faktoru TNF, který ničí nádory blokem tvorby krevních cév. Tato skupina velmi dlouhých polysacharidů se může různými vlivy (např. teplo, enzymy) rozložit na menší molekuly a tím se může ztratit jejich imunomodulační funkce. Proto je důležité jestli-že chci využít zdravotních efektů těchto látek mít prvotřídní a šetrně zpracovaný produkt.

Minerály

Naše tělo potřebuje kromě vitamínů přijímat z potravy také minerální a stopové prvky, které si tělo nedokáže samo vytvořit. Minerální látky se podílejí na výstavbě tělesných tkání, podmiňují stálý osmotický tlak v tělesných tekutinách, regulují, aktivují a kontrolují metabolické pochody a jsou důležité i pro vedení nervových vzruchů. Uplatňují se jako aktivátory nebo součásti hormonů a enzymů. Významně se podílejí na udržování stálého pH a vůbec stálého prostředí v organismu.  Mnohé minerální látky hrají důležitou úlohu v prevenci civilizačních onemocnění.

Minerály tvoří v těle asi 4 % naší váhy.

Mezi minerály a stopové prvky se řadí vápník, hořčík, fosfor, sodík, draslík, železo, síra, zinek, selen, křemík, chrom, jód, fluor, měď, mangan, kobalt, Bór a další.

Důležité je, v jakém poměru se tyto minerály v těle vyskytují, protože v některých případech může být jejich nadbytek pro tělo toxický (selen, hliník).

Doporučené denní dávky se liší od kojenců po sportovce. V případě přesného určení kontaktujte lékaře.

Vápník: (Ca)
je nejhodnotněji zastoupeným minerálem v našem těle, zejména v kostech a zubech. Nízký příjem vápníku ve stravě dětí má negativní dopad na mineralizaci kostí. Je to velmi důležitý prvek v těhotenství. Dostatečný příjem vápníku je potřeba pro chemickou rovnováhu v těle. Podílí se na správných svalových a nervových funkcích, reguluje srdeční rytmus a je také nezbytný pro aktivaci některých enzymů i pro správnou srážlivost krve.

Jeho doporučená denní dávka je 800 – 1500 mg.

Hořčík: (Mg)
reguluje srdeční rytmus a svalové kontrakce, chrání nervy a pomáhá tělu využívat vitaminy C, E a přeměňovat glukózu na energii. Je nepostradatelný pro metabolismus enzymů. Hraje významnou roli v procesu srážení krve, vzniku estrogenů, v činnosti žaludku, střev a močového měchýře. Hořčík je antistresový činitel, působí protialergicky, protizánětlivě a antitoxicky. Ale většina lidí a tím hůře i dětí má hořčíku nedostatek. Je to obvykle způsobeno tím, že k látkové přeměně cukru a výrobků z bílé mouky využívá organismus právě hořčík. A tak se jeho množství v těle dramaticky snižuje. I z tohoto důvodu by se měly dětem omezit sladkosti na rozumnou míru. Nedostatek hořčíku se projevuje křečemi ve svalech (lýtkách), závratěmi, nervozitou, střídáním průjmu se zácpou, tikem v oku. Na zvýšený přísun hořčíku je třeba dbát u dětí zejména v období rychlého růstu, při výkonnostních sportech a při déle trvajícím stresu. Také období těhotenství a kojení se bez většího přísunu hořčíku neobejde. Pro dobrou aktivaci hořčíku musíme mít dostatek vitamínu E a vápníku. Hořčík a vápník by měly být v těle udržovány v poměru 1:2. Doporučená denní dávka hořčíku je 100 - 500 mg.

Fosfor: (P)
podílí se společně s vápníkem rozhodující měrou na stavbě kostí a zubů. Až 80% tělesného fosforu je uloženo v kostech a zubech. Fosfor se také účastní v organismu na biochemických reakcích, a to při transportu mastných kyselin a tuků, dále při syntéze fosfolipidů (lecitinu) pro přenos nervových impulsů. Je také velmi důležitý pro funkci mozku a nervů.

Doporučená denní dávka je 600 - 1000 mg.

Sodík (Na) a draslík (K):
oba prvky se podílí na přenosu nervových impulsů. Draslík je dále nezbytný pro správnou činnost svalů, zejména svalu srdečního. Stimuluje duševní činnost. Následkem vyššího příjmu sodíku v potravě ve formě soli může být vysoký krevní tlak a dochází i k vyšší zátěži ledvin. Dokonce zvýšený obsah soli ve stravě kojenců už může zakládat dispozice k vývoji hypertenze v pozdějším věku, která může mít pak za následek rozvoj dalších onemocnění (proto dětem nesolíme jídlo do 2,5 let věku). Vyšší příjem sodíku způsobuje také ztráty draslíku v těle. Mnohé enzymy potřebují ke své funkci draslík. Nedostatek draslíku se projevuje únavou, slabostí, zácpou, nespavostí a dochází k poruchám srdečního rytmu. Sodík má doporučenou denní dávku 130 - 550 mg, draslík 600 - 1800 mg.

Železo: (Fe)
zabezpečuje „dýchání“ buněk, bez železa by se buňky „zadusily“. Má zásadní význam pro stavbu a funkci hemoglobinu (červené krevní barvivo v červených krvinkách, které mají za úkol přenos kyslíku v organismu). Je jedním z nejdůležitějších faktorů, na kterých závisí, kolik kyslíku se dostane do mozku, srdce a ostatních důležitých orgánů, včetně svalů. Při nedostatku železa ve výživě dětí vzniká chudokrevnost (anémie) s průvodními jevy jako jsou bledost, bolesti hlavy, malátnost, únava. Naopak dostatek železa zvyšuje obranyschopnost organismu vůči infekcím.

Doporučená denní dávka je 8 - 25 mg.

Síra: (S)
síra je v lidském těle obsažena v bílkovinách, a to v aminokyselinách cysteinu, methioninu a taurinu. Podílí se také na detoxikaci organismu.

Doporučená denní dávka je 0,5 - 1 g.

Zinek: (Zn)
je součástí mnoha enzymů, které se podílejí na štěpení bílkovin. Podílí se na tvorbě inzulinu a prodlužuje dobu jeho působení v těle. Je součástí oční duhovky a účastní se funkce zraku. Zinek musí být podáván s vitamínem A, aby se vstřebal. Je to účinný ochranný prvek před rakovinou. Jeho nedostatek může vést k nedostatečnému vývoji a poruchám pohlavních žláz. Při nedostatku zinku se zvyšuje chuť na sladkosti. Je důležitý k léčbě alergií a kožních onemocnění.

Doporučená denní dávka je 5 - 25 mg.

Selen: (Se)
je součástí enzymů, který společně s vitamínem E významně chrání lidské tělo odstraňováním volných radikálů a peroxidů. Proto ho řadíme mezi významné antioxidanty. Spolu s vitamínem E nás taky chrání před negativním působením těžkých kovů. Selen je nezbytný pro tvorbu prostaglandinu, který ovlivňuje krevní tlak a brání kornatění tepen, podporuje správnou funkci srdce a zvyšuje imunitu organismu. Cukr totálně ničí selen v organismu. Nedostatek selenu v mateřském mléku může zapříčinit smrt kojence.

Doporučená denní dávka je 5- 200 mcg.

Křemík: (Si)
je nezbytný pro růst organismu, zpevňuje cévy a kosti. Má vliv na správnou tvorbu pojivových tkání a chrupavek. Je velmi důležitý pro krásnou a zdravou pleť, nehty a vlasy.

Doporučená denní dávka je 20 - 40 mg.

Chrom: (Cr)
je hlavní složkou faktoru, který je nutný pro metabolismus sacharidů a působení inzulinu. Nedostatek chromu v organismu se připisuje na účet vysoké konzumaci rafinovaného bílého cukru a bílé mouky v naší stravě. Chrom potřebujeme pro růst, je důležitý pro posílení obranyschopnosti organismu.

Doporučená denní dávka je 20 - 200 mcg.

Jód: (I)
jeho hlavní úlohou v lidském organismu je účast na tvorbě hormonů štítné žlázy. Jód urychluje metabolismus živin. Dostatek jódu zlepšuje kvalitu kůže, vlasů, nehtů a zubů. Zklidňuje nervy a zlepšuje mentální funkce. Dostatečný přísun jódu v těhotenství je nezbytný, protože u plodu ovlivňuje mentální a pohlavní vývoj. Nadměrný přísun jinak velmi zdravého kyselého zelí snižuje jód v těle.

Doporučená denní dávka je 50 - 250 mcg.

Fluór: (F)
je důležitý pro zdravé zuby a také nezbytný pro tvorbu tvrdých a silných kostí.

Doporučená denní dávka je 0,25 - 1 mg.

Měď: (Cu)
je důležitá pro tvorbu červeného krevního barviva, podporuje metabolismus železa a podílí se na buněčném dýchání.

Doporučená denní dávka je 0,7 - 3 mg.

Vitamíny

Vitamíny byly objeveny vědci až ve dvacátém století, kdy bylo zjištěno, že jsou nezbytnými esenciálními látkami, které se do těla dostávají pomocí stravy, zejména rostlinné, a hrají významnou roli při fyziologických procesech (zejména při metabolismu cukrů, tuků a bílkovin) a také v celkové ochraně organismu. Existuje 13 základních typů vitamínů, které jsou základní složkou naší stravy. Tělo si je samo nevytváří, proto je musíme přijímat právě prostřednictvím stravy. Potřeba vitamínů však není nijak závratně vysoká, je však přesto dbát na to, abychom jich měli dostatek a tělo bylo více odolné proti různým infekcím. U většiny vitamínů si tělo umí udělat zásoby, ale například vitamín C by se měl přijímat každý den, neboť je tělem vylučován.

Každý vitamín má svoji specifickou funkci, žádný z nich nelze nahradit zvýšeným příjmem vitamínu jiného, proto je třeba přijímat všechny druhy vitamínů stejnou měrou. V některých případech tělo potřebuje zvýšený příjem určitých vitamínů. Nedostatek vitamínu se označuje jako hypovitaminóza – nastane v případech, kdy tělo nedokáže z určitých důvodů přijímat vitamíny ze stravy. Z hypovitaminózy mohou nastat různé zdravotní komplikace a to i velmi vážné až smrtelné. Nedostatek nějakého druhu vitamínu se dá doplnit zvýšeným příjmem potravin s určitým vitamínem, nebo pomocí potravinových doplňků (například kuřáci potřebují dvojnásobek vitamínu C, při kožních problémech je třeba zvýšit příjem vitamínu B, často je třeba zvýšit množství vápníku apod.)

Kromě hypovitaminózy může nastat také opačný případ – nadbytek vitamínu, který se označuje jako hypervitaminóza. Většinou stačí pouze omezit stravu, která je na tento vitamín bohatší. Největší riziko „předávkování“ je u vitamínů A a D, které se ukládají v tucích až na několik let a mohou pak mít za následek otravu organismu.

Vitamíny udržují naše tělesné funkce. Bez nich by tělo nemohlo vůbec fungovat tak, jak má a také náš imunitní systém se bez nich neobejde. Dnes již naštěstí existuje mnoho potravinových doplňků, které nám umožní vitamíny do těla dostat v potřebném množství.

Vitamíny se dělí dle svých chemicko-fyzikálních vlastností podle rozpustnosti na vitamíny rozpustné ve vodě (hydrofilní) - B (B komplex: thiamin, riboflavin,kyselina pantotenová, pyridoxin, kobalamin, kyselina listová, biotin, PP - niacin, H, C – kyselina askorbová) a vitamíny rozpustné v tucích (lipofilní) - A - retinol, D - kalciferol, E - tokoferol, K - fylochinon). Rozdíl mezi vitamíny rozpustnými ve vodě nebo v tucích je, že vitamíny rozpustnými ve vodě se nelze předávkovat, protože jsou tělem vylučovány, naopak vitamíny rozpustné v tucích se ukládají v tukové tkáni a játrech a to i na několik let a proto je možné se jimi předávkovat a mohou vznikat různé otravy a v horších případech mohou mít za následek i velmi vážné zdravotní komplikace. Vitamíny rozpustné ve vodě je však nutno pořád doplňovat, protože v těle zůstávají jen krátce.

Vitamíny rozpustné v tucích se zpravidla nacházejí v mase, rybách, mléčných výrobcích (mléko, máslo) a rostlinných olejích a i když se tyto potraviny uvedou do varu, vitamíny v nich nadále zůstávají.

Vitamíny rozpustné ve vodě jsou mnohem citlivější, než rozpustné v tucích, proto když přivedeme potraviny, které tyto vitamíny obsahují, k varu, mohou být částečně zničeny, nebo zůstanou ve vodě – toto platí zvláště u kyseliny listové a vitamínu C.

Některé potraviny obsahují látky, ze kterých si pak tělo může vytvořit vitamín – například v případě žlutooranžově zbarveného beta-karotenu obsaženém v ovoci a zelenině, který se posléze mění ve vitamínu A.

Vitamín A se nachází zejména v mase mořských ryb, mléčných výrobcích, vejcích, vnitřnostech a ovoci a je nezbytný pro správný růst a zdraví očí. Vitamínu D se přezdívá „sluneční vitamín“, patří také mezi úzkou skupinu vitamínů rozpustných v tucích. Vitamín D lze získat jednoduchým způsobem, a sice ozářením slunečními paprsky, protože ultrafialové sluneční paprsky působí na provitamín uložený v hlubších vrstvách kůže, který se tam mění ve vitamín a vstřebává se. Pomáhá tělu správně hospodařit s vápníkem a fosforem. Tento vitamin ale také napomáhá v boji proti rakovinnému bujení. Vitamín E je obsažen například ve špenátu, vejci a je nezbytný proti poruchám krvetvorby a nervových poruch. Poslední z řady vitamínů rozpustných v tucích je vitamín K, který se vyskytuje hlavně v zelené zelenině a napomáhá srážení krve. Vitamíny B komplexu pomáhají zvyšovat imunitu při různých druzích onemocnění, pomáhá obnově buněk. Při jeho nedostatku mohou vznikat poruchy trávicího a nervového systému, kožními problémy apod. Vitamín C je důležitý zvláště pro vyšší odolnost organismu proti různým infekcím, vitamíny PP a H jsou důležité pro sliznice a kůži, vitamín F pak ovlivňuje cévní systém a funkci některých žláz.

Fytoestrogeny

Fytoestrogeny jsou látky rostlinného původu, které se v zažívacím traktu mění na látky s estrogenními účinky. V některých zemích jsou stále častěji doporučovány jako „přírodní alternativa“ hormonální substituční terapie.

Čím jsou názory na prospěšnost fytoestrogenů pro zdraví žen v postmenopauze podloženy?

V průběhu menopauzální konference ve Vídni v roce 2002 ukázala skupina německých kliniků, že mast s lokální inhibicí aromatázy (enzym, který inhibuje lokální tvorbu nádorového promotéra - estradiolu z testosteronu) vyrobená z extraktu z červeného jetele může mít statisticky významný vliv na snížení metastází u žen s pozitivně estrogenně závislou rakovinou prsu. I když, samozřejmě tato záležitost je podrobena dalšímu zkoumání. Dále vědci uvádějí, že fytoestrogeny ze soji i z červeného jetele, můžou mít kardioprotektivní účinek. Rovněž může napomáhat k úpravě nepravidelností menstruačního krvácení a mírně přispívat ke zlepšení nálady. Bylo též vědecky dokázáno, že stimulace estrogenových receptorů v prsou, komplexem přírodních rostlinných látek fytoestrogenů, vede ke zvětšení prsů. Přírodní fytoestrogeny totiž způsobují, že prsní žláza začne opět růst a produkovat novou tkáň, čímž dochází ke zvětšování a zpevňování poprsí.

Na otázku, co odlišného dělají ženy z asijských kultur mezi, které patří například japonská nebo čínská, ale také komunity mexických Indiánů, že netrpí tolik problémy přechodu, se dá odpovědět jednoduše. Jinak se stravují. V asijské populaci dlouhodobě konzumují sójové boby, hodně zeleniny a ryb. Ženám mexických Indiánů prospívá konzumace yamu (jeho kořeny jsou sladké a plné přírodního progesteronu). V běžné stravě evropských žen se však fytoestrogeny vyskytují pouze v malém množství a jejich doplňování formou potravních doplňků je dobrým řešením, zejména u žen starších 40 let.

Intenzivní výzkum se zaměřil na tyto poživatiny a byly identifikovány biologicky účinné substance, které jsou svým farmakologickým projevem velmi podobné fyziologickým hormonům žen. Proto jsou tyto substance nazývány fytoestrogeny, správněji isoflavonoidy, neboli isoflavony. Isoflavony ze sóji a z červeného jetele jsou molekuly podobné estrogenům. Jsou nejlépe probádanými fytoestrogeny. V rostlinách účinkují jako antioxidanty, jako lapače volných radikálů. Isoflavony jsou široce rozšířené skupiny látek, vyskytujících se hlavně v květech, lístcích a plodech rostlin. I když jsou isoflavony nazývány fytoestrogeny, nejsou totožné s estrogeny, plní konstruktivní ochranu buněk, aniž by vykazovaly schopnosti buněčné proliferace (dělení). Isoflavony můžeme chápat jako přírodní „anti-aging“ (proti stárnutí) součásti rostlin, protože m.j. ochraňují samu rostlinu od ničivého agresivního slunečního záření. Dokazuje to fakt, že rostliny ve vysokých horách mají větší obsah isoflavonů. Extrakt z červeného jetele, obsahující isoflavonoidy daidzein, genistein, formononetin a biochanin A, má díky jejich vysokému obsahu významnou schopnost lapat volné radikály. Sója obsahuje pouze daidzein a genistein. Isoflavony projevují silnou estrogenní aktivitu, neboť vykazují silnou afinitu (přilnavost) k estrogennímu receptoru-beta (beta-ER) a zároveň i slabou afinitu k estrogennímu receptoru-alfa (alfa-ER). U lidí vykazují ne-genitální vlastnosti, jako např. ochranu před osteoporózou a ochranu cév před aterosklerózou. Navíc, na rozdíl od „špatného“ estrogenu a xeno-estrogenů, vykazují schopnost ochrany před nádorovým onemocněním, protože isoflavony mají větší selektivní vazbu na beta-ER (tím brání vazbě „špatného“ estrogenu nebo xeno-estrogenu, které pak nemohou buňku stimulovat k dělení). Červený jetel má dokonce schopnosti inhibice aromatázy (hormon, přeměňující testosteron v tukové tkáni na estrogeny). Podle nejnovějších zpráv mají isoflavony i anti angiogenetické vlastnosti (zabraňují nádoru, aby si pro svojí výživu tvořil nové cévy, bez kterých by nemohl dál růst). Také se prokázalo, že významně snižují množství estrogenních a androgenních receptorů v nádorových buňkách například prostaty, což taky významně snižuje malignost těchto buněk. Epidemiologické práce pozitivně demonstrují, že isoflavony snižují riziko rakoviny, zvláště pak prsu, prostaty, tlustého střeva a dle posledních objevů i nádoru ovaria (vaječníků). Isoflavony z červeného jetele mají také afinitu jak k androgennímu, a – což je zásadní k potlačení estrogenové dominance – k progesteronovému receptoru. Androgenní progesteronový receptor je důležitý např. pro vylepšování nálady, tudíž červený jetel dobrou volnou. Kdo by měl fytoestrogeny užívat? Určitě ženy v premenopauzálním věku, které si chtějí aktivně vychutnat další léta zralé dospělosti a preventivně se vyhnout zdravotním komplikacím. Dále fertilní ženy, u kterých se projevují zdravotní problémy navozené estrogenovou dominancí. Těhotné a kojící matky by případné užití měly konzultovat s odborným lékařem. Ženy, které prodělaly nebo prodělávají některé závažné onemocnění související s přechodem, by měly tento produkt pravidelně užívat, případně i s farmakologickou léčbou a s dalšími přírodními léčivými prostředky.

Zní to paradoxně, ale z užívání Woman Aktiv mohou mít prospěch i muži. Mám na mysli muže, kteří se léčí na benigní zvětšení prostaty. Zvlášť bych to doporučil těm mužům, kteří se léčí nebo prodělali léčbu karcinomu prostaty – viz výše uvedené antikancerózní efekty isoflavonů červeného jetele.

Karotenoidy

Vyskytují se v rostlinách jako fotosyntetická barviva, která dodávají některému ovoci a zelenině jejich sytě červenou, oranžovou nebo žlutou barvu. Karotenoidy jsou přírodní antioxidanty, které bojují proti některým chorobám. Spolehlivě lze využít jejich účinku v kombinovaných potravinových doplňcích.
Přestože až dosud bylo v potravě identifikováno přes 600 karotenoidových barviv, lidský organismus jich umí využít pouze šest. Které to jsou?

  • beta-karoten
  • alfa-karoten
  • kryptoxantin
  • lykopen
  • lutein
  • zeaxantin


Karotenoidy se sice vyskytují v nejrůznějším ovoci i zelenině, ale potraviny s jejich největší koncentrací nemusí být právě součástí vašeho jídelníčku. Alfa-karoten je obsažen v mrkvi a dýni, lykopen je v nadbytku v červených plodech, například ve vodním melounu, červeném grapefruitu, červeném rybízu,arónie. Lykopen a zeaxantin jsou hojné v tmavozelené zelenině, dýni a červených paprikách. Kryptoxantin je obsažen v mangu, pomerančích, meruňkách a broskvích. K prevenci určitých chorob jsou nejvhodnější doplňky poskytující směs všech šesti klíčových karotenoidů.

Karotenoidy mohou snižovat riziko určitých typů rakoviny včetně rakoviny prostaty a rakoviny plic. Mohou poskytovat ochranu před chorobami srdce. Karotenoidy zpomalují vývoj makulární degenerace. Zvyšují celkovou imunitu.

Hlavní příznivý účinek karotenoidů spočívá v jejich antioxidačních schopnostech. Antioxidanty jsou látky chránící buňky před poškozením nestabilními molekulami kyslíku, tzv. volnými radikály. Ačkoli jsou si karotenoidy podobné, každý z nich účinkuje specificky na určitou tkáň. Navíc se alfa-katoren a kryptoxantin může v těle přeměnit na vitamín A,  ale ne v takové míře jako beta-karoten.
Karotenoidy mohou poskytovat ochranu proti určitým druhům rakoviny pravděpodobně tím, že omezují abnormální růst buněk. Například lykopen potlačuje vznik nádoru prostaty. Lykopen je pravděpodobně účinný i proti nádoru žaludku a zažívacího traktu. Studie prokazují, že vysoký příjem alfa-karotenu, luteinu a zeaxantinu snižuje riziko nádoru plic a že kryptoxantin a alfa-karoten snižují riziko vzniku nádoru děložního hrdla. Karotenoidy pravděpodobně pomáhají i v boji proti srdečním chorobám. Vědci se domnívají, že všechny karotenoidy, zvláště alfa-karoten a lykopen, blokují tvorbu škodlivého cholesterolu, který může vést k srdečním příhodám a jiným cévním chorobám.
Karotenoidy lutein a zeaxantin podporují ostré vidění absorpcí škodlivých ultrafialových paprsků a neutralizováním volných radikálů na oční sítnici. To pravděpodobně pomáhá snižovat riziko makulární degenerace a poruch zraku spojených s věkem, které jsou hlavní příčinou slepoty u starších lidí. Jiné karotenoidy pravděpodobně brání poškození oční čočky a snižují tak riziko katarakty. Předběžné studie rovněž naznačují spojení mezi nízkými hladinami karotenoidů a menstruačními poruchami. Jiné studie opět ukazují, že i v počátečních stádiích onkologického onemocnění může dieta s vysokým obsahem karotenoidů poněkud zlepšit prognózu.

Polyfenoly

Je označení velmi různorodých látek, proto i jejich účinek je různý. Obecně působí jako antioxidanty a patří k nejúčinnějším přírodním látkám působícím proti volným radikálům, jaké kdy byly u přírodních antioxidačních  sloučenin  zaznamenány. Vyskytují se v zelenině a ovoci. Ze zeleniny je na polyfenoly nejbohatší brokolice, nejchudší cuketa. U ovoce byly nejvyšší koncentrace zjištěny u černého rybízu, nejnižší v nektarinkách.

Polyfenoly,  jenž  jsou obsaženy např. v hroznech červeného vína, višních, švestkách, šípcích a jablkách,  se rovněž považují za esenciální výživné látky se širokým spektrem použití.

Bezinky byly také proto dříve považovány za „domácí lékárnu německých sedláků“.

Také trnka (nebo slivoň) se dlouho považovala za posilující prostředek.

Zvláště bobule jako ostružiny, maliny, rybíz, jahody, borůvky nebo  boysenberry (kříženec maliny

a ostružiny) obsahují cenné antokyany. Arónie obsahuje nejen spoustu vitamínů, ale má také zvláště vysoký obsah antokyanů.

Polyfenoly lze rozdělit na:

  • fenolové kyseliny (kyselina benzoová a její deriváty, k. galová a k. allagová)
  • flavonoidy (flavonoly, flavony, isoflavony, flavanony, antokyanidiny, flavanoly)
  • stilbeny (resveratrol)
  • lignany (matairesinol, sekoisolariciresinol)

Účinek polyfenolů

V našich buňkách probíhá nespočetně reakcí a procesů, které jsou pro náš život nezbytné. Tyto reakce jsou však zároveň zdrojem vedlejších produktů zvaných volné radikály, které můžou oxidací poškodit nebo zcela zničit zdravé tělní buňky. Proto naše tělo spoléhá na antioxidanty, které s těmito volnými radikály reagují. Tímto chrání buňky před poškozením, které může vést až k chorobám jako je rakovina, srdeční onemocnění, ale je také součástí přirozeného procesu stárnutí organismu. Dostatečný přísun antioxidantů v naší stravě nám zajistí lepší ochranu před těmito chorobami a pomůže zpomalit stárnutí organismu.

Zmírnění poškozování našich buněk

Flavonoidy z potravin rostlinného původu, pomáhají zpomalovat proces přirozeného stárnutí a pomáhají chránit naše buňky před poškozením způsobeným volnými radikály, tlumit kardiovaskulární a nádorová onemocnění, Parkinsonovu a Alzheimerovu chorobu.

Působení proti ucpávání cév

Existují dva typy cholesterolu, HDL - pro naše zdraví příznivý a LDL, který je naopak škodlivý. Pokud LDL cholesterol začne oxidovat, vzrůstá riziko vytvoření plaku na stěnách cév. U flavonoidů, kam řadíme i flavanoly, byla prokázána antioxidační schopnost, která snižuje riziko oxidace LDL cholesterolu.

Snížení „lepivosti“ krevních destiček

Flavonoidy pomáhají snižovat aktivitu krevních destiček, což umožňuje volnější průtok krve a redukuje se tak riziko jejich slepování v krevním řečišti.