Co jsou fytofarmaka
Historie fytoterapie a fytofarmacie
Termín „fytoterapie“ pochází od francouzského lékaře Henriho Leclerca (1870 – 1955). Henri Leclerc publikoval četné články o použití léčivých bylin, většinu z nich v předním francouzském lékařském časopisu La Presse Medicale. Tyto články vynikaly svým uměleckým a odborným stylem a staly se vynikajícím příkladem umění představit nějaký vědecký obor. Své životní zkušenosti Leclerc shrnul ve své knize „Pr&s de Phytotherapie„, která se stala klasickou prací o tomto vědeckém oboru. Leclercův život a práce byly oceněny v nekrologu publikovaném 14. května 1955 v časopisu La Presse Medicale.
Pokud chceme stanovit správné postavení bylinářské medicíny v moderní medicíně, je potřeba vědět, jaký je rozdíl mezi fytoterapií a fytofarmacií. Pokud je výrobkem samotná rostlina, je přirozené takový výrobek označovat jako rostlinné léčivo nebo fytofarmakum. Lékaři se na druhé straně zabývají terapií. Pokud užívají fytofarmakum, lze hovořit o fytoterapii. Pokud používáme pojem „fytofarmaceutický“ nebo „fytoterapeutický“, jde o stejný pojem, pouze s odlišným úhlem pohledu.
Fytoterapie, je vědeckým oborem, který studuje a používá bylinná léčiva pro léčbu různých onemocnění. Proto studuje všechny lékařsky využitelné byliny a rostliny od rostlin s mocným účinkem, jako je například aloe vera nebo reishi, po rostliny s jemným účinkem, jako je heřmánek nebo máta peprná.
Jemná a mocná fytofarmaka
Mezi jemnými a mocnými fytofarmaky tedy existují výrazné rozdíly. Mezi nimi však leží široká přechodná oblast mnoha léčivých bylin, jejichž účinky jsou někde mezi „jemnými“ a „mocnými“, jako jsou například byliny rodů Liquritia, Arnica a Khella. Tyto byliny jsou někdy označovány jako „střední“ fytofarmaka.
Tato situace je stejná jako pro chemoterapeutických látek, mezi nimiž se vyskytují látky s jemným účinkem, jako je uhličitan vápenatý nebo dokonce aspirin, až látky s velmi mocným účinkem, jako jsou moderní cytostatika. Také zde většina látek má účinek někde mezi jemným a mocným.
Pro většinu fytofarmak s mocným účinkem je dnes už jasně vědecky potvrzená funkčnost a není o nich pochyb. Naopak u fytofarmak s jemným účinkem není jejich působení dosud standardizováno. V těchto fytofarmakách působí několik aktivních látek současně a jejich účinky se v lidském organismu vzájemně skládají a ovlivňují. Fytofarmaka je nutné zkoumat jako celistvé přírodní produkty složené z mnoha komponent a látek, které působí společně. Odborně se tento účinek nazývá „synergie“. V tomto smyslu lze hovořit o bio-farmaceutickém působení.
Fytoterapie musí být plně v souladu s moderní biochemií, molekulární biologií, farmakologií a klinickou praxí. Pokud bude uplatňován tento přístup ve výzkumu a zároveň také ve výuce, bude dosaženo dalšího významného pokroku v moderní medicíně tak, aby se tato medicína znovu přiblížila lidem.